Něco...

21. září 2010 v 19:50 | Crystallin |  Soupisy
Crystallin si to vykračovala skrze pokošené pole, celé pokryté rosou, jako každé všední ráno, na autobusovou zastávku.
Kdo by ji viděl poprvé, viděl by snad namyšlenou dívku, která nezdraví, a tvrdohlavě ignoruje lidi kolem. Nikdo nevidí zájem v hloubi jejích očí. Nikdo nedokáže spatřit tu pravou osobu za ní. Ani nejlepší kamarádky, kterým se již odcizila, ani rodiče, se kterými si nemá co říct. Ne, nebyla nešťastná. Byla spokojena, že dokáže ráno vstát a dopravit se do školy, přežít den plný přetvařování a zase dojít zpátky. Do bezpečí.
Doufala, že i když se projevuje na venek trochu chladně, stále se najde snad někdo, kdo jí má rád. Jen nevěděla, jestli jí nevadí, že ten někdo nikdy nejspíš nebude milovat to její pravé já, protože to pravé já nikomu neodkryla. Nebo odkryla, ale nikdo to nepoznal. Nikdo ji nepoznal.
Každá ošklivá myšlenka druhých ji znechutila. Každá její škaredá myšlenka ji zvolna ničila.
Každá negace namířená na ni, když byla nepřipravena, ji hluboce zasáhla.
Ale když chtěla myslet jen pozitivně, bylo to jako plácat na děravé rifle lepidlo. Nebylo to opravdové, , skoro ani dočasné řešení, a proto to nemohlo pomoct, snad jen na vteřinku.
Pokud si něco nemyslí, je prázdná. jen vědomí. Pozorujíc okolí. Proto nikdy v hloučku lidí nemá co říct. Jen poslouchá, ale nenapadá ji nic co by mohla říct, protože je tak zahlcena slovy ostatních, ve kterých se ztrácí, ztrácí vlastní individuální osobnost, a zbývá z ní jen vědomí ponořené do druhých.
A když by chtěla něco říct, aby získala uznání ostatních, aby získala pozornost a s ní i energii druhých, proč? Samotná tato akce ji vyčerpává. Je to jako když se snažíte vyšplhat na vysokou zeď a když už si s vynaložením všechny své síly myslíte že to dokážete, sklouznou vám prsty.
Zbytečné.
Přesto všechno si ale chtěla uchovat svou image, sice že není velice výřečná a sršící vtipy, ale taky nechtěla za žádnou cenu patřit mezi "póvl" třídy. Byla něco mezi, vyčleněný člověk, který je tak jedinečný, že kdyby to dal najevo, ostatní by jej odsoudili. Sama se domnívala, že taková nebyla vždycky, že se k tomu dopracovala studiem duchovní psychologie, vesmírných zákonů a špatnými zážitky. Ale pravda je, že nic není náhoda. Už od narození byla jedinečná, jako je jedinečná každá duše ve vesmíru. Ale touha po lásce, přátelství, a když už ne ani po jednom, tak alespoň pozornosti, ji přiměly začít se chovat jako ovce ze stáda. Jsi stejný jako my? Milujeme tě, hodné děvče! Jsi jiný a ještě se to snažíš projevovat? Vypadni a nechoď nám na oči.
Tak to většinou funguje, a když už ne na střední škole, tak na základní ještě ano.
Pod povrchem si ale svou jedinečnost snažila udržet za každou cenu, a měla pocit, že je to to jediné co jí zbylo, to jediné, co jí skutečně patří.
Toužila po tom stát se svým vyšším já. Trvale žít v lásce a radosti, být moudrá a v podstatě - nedělat chyby. Ale kdyby se tou dívkou stala - jestli by to vůbec ještě byla dívka, a ne celá bytost, s dokonale vyváženou složkou ženskou i mužskou, - tak by ztratila sama sebe.
Proto se brání změnám. Proto nechce poznávat nové lidi, a lpí na těch starých, kteří již existují jen ve vzpomínkách a ve skutečném světě už se dávno změnili k nepoznání.
Jediné po čem toužila byla láska a bezpečí. Ta všeobjímající láska, tryskající z jejího srdce, která naplňuje celé její tělo zdravím, její emoce radostí, a její duši blažeností. Ta láska která konejší a uzdravuje. Ta láska, která jí dodává sílu a odhodlání žít, a nejen přežívat, ale rozdávat tu lásku a radost dál, změnit jí svět, jak pro sebe, protože by už nemusela žít v nepříjemných negacích, ale i pro druhé. Věděla, že bez špatného by neexistovalo dobré. Nebyla hloupá. Jen by si přála si odpočinout. Ano, oddych opravdu potřebovala. Na chvíli se zachumlat a nechat pohltit do toho světelného, sladkého, objímajícího a uvolňujícího tepla. Myslím že nebyla jediná.

-Crystallin-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tyna Tyna | 11. března 2011 v 23:15 | Reagovat

Jo, někdy prostě jen tak být a nic nedělat.. ;-)

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 31. března 2012 v 19:18 | Reagovat

Nebyla ... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama