samomluva. část kárající a část nevěřící v obrat v dobré.

30. října 2010 v 22:25 | Crystallin |  Občasný výpliv myšlenky
:D:D:D
tak hele víš co máš dělat, padej pod sprchu a léčit se !!!!
ne!
proč ne? ty se tak vyžíváš v tom toužení a nesmyslném lpění!
jo, protože je hezké něco cítit, dokonce i "negativního" víš
ale proč nechceš být v těch pozitivních?
protože to stejně nevydrží dlouho já nejsem ten typ
CO TO meleš? to sou pěkné výmluvy.
ne. no a ?
jak no a? chceš vidět tu vyšší vizi? chceš vidět jak skvěle by tim mohlo být? ty tomu nevěříš.
ne.
proč.
protože se to ještě nikdy nepovedlo.
ale povedlo!
jo, jasně. na dva, tři dny?
koho tu přesvědčuju? chceš aby ti bylo líp? určitě! ikdyž ne ty, tak ostatní to chtějí. Že jo, podpořte mě!
joooo! jasně. určitě. nebaví mě být pod nátlakem bezvěrné části.


tak vidíš.
hm. noa?
jak milé.
podívej, ty rád poučuješ, já rád nechávám věci jak jsou. nebo je dělám zajímavými. co je zajímavého na tom když jde vše hladce a není žádné vzrušení v životě?každý máme své role.
Jistěže. Ale máme stejný úkol. Stejný cíl.
JÁ NEMÁM ŽÁDNÝ CÍL.
Ale máš, jen byl nemohl být sám sebou kdybys to přiznal.
Ano.
Tak vidíš. Nakonec se stejně integrujeme do vyššího já. Staneme se součástí.
Ale součástí už jsme. Sakra, donutil jsi mě právě brát sebe jakou součást. To já nechci. Chci být oddělený , sám.
Ale to nemusíš. Všechny ostatní části tě milují. Nemáš se čeho bát.
Nedělej mi to. ;(
Ale jooo :) Od toho tu jsme. Nemiloval tě někdo delší dobu že? nevšímali si tě. proto si teď vyplynul na povrch a projevuješ se nejvíce v realitě.
Ano.
Já vím! Já na to přišla! :D
Ale my jsme tvořeni myšlenkami, nebo snad ne?
Nevím. zmátl jsi mě. ...
Myslím že tady pořád budeme.
Až splyneme s vyšším já?
Ano. Dokonce i vyšší já myslí. To nevadí. Myšlenkami tvoříš. To neznamená že až budeme integrování s vyšším já, že nebude nikdo myslet. Zbavíme se postupně jen ega.
Co je vlastně ego? Myšlenkami už nevím co to znamená. Nerozumím tomu, ikdyž vím jak se chová v různých situacích.
Ego je přece ochranná část této bytosti. Není to duše. Je to část jako my. ALe není jako my. Pamatuješ? To přirovnání k.... myslím že harddisku a ramce. Je to jen dočasné vědomí. Nejspíš. Možná.
Hmmm.
Skončíme to?
Proč?
Poslouchej mě. Je to i pro tvé dobro. pro dobro nás všech. já jsem zodpovědný za stav těla, stejně jako ty. Jen ty si to nechceš přiznat.
Já chci být svobodný! Nechci se starat o tělo. Omezuje mě. Nás.
Kdybys nemlel. Ano, omezuje, ale dávám nám příležitost splnit náš úkol. Růst.
...
Tak teď nic neříkáš, co?
Není co. Fajn , máš pravdu. Ale stejně mě bolí že pirátský svět je u konce.
Ano, bolí to nás všechny, přestože toto spáchal jen jeden. To máme společné.
A pokud jde o svobodu - pamatuješ? Svobodu si tvoříš tím, že si uvědomíš oblasti kde už ji máš.
Bože, ty si stěžuješ že musíš uklidit, a přitom jen chodíš do školy! Víš jak je to s podmínkami na Zemi. Víš jak žijí děti v africe.
Tenhle příklad mě unavuje.
Podívej, takhle bychom tu mohli psát celou noc. Ale tělo by to nemělo dělat. Musí jít spát.
Jo! Spát! Jediná část existence bez těla! Budu si užívat svobodu.
Vidíš. Ale tam ti nevadí že ji nemáš co?
Co?
Pche! Nedělej že si nevšímáš. Sny přece neovládáš. Jen necháváš zpracovat denní záležitosti a nesmyslné fantazie. Dokonce mám podezření že ten sen o včelách nebo vosách nebo co byl předzvěstí. Kdoví jesli měla ta včela bodnout tebe.
No jo. Ale nebodla. Bodla "mamku. "
Další věc. Cítíš se vůči ní nadřazen? nebo nadřazena? Proč potlačuješ svou ženskou stránku?
Necítím se jako žena. Ani jako muž. Jsem jen ostré vědomí.
Ale teď bys nemělo.
Ale můžu. My můžeme být čím chceme. Takhle se cítím nejvíc. Když se podívám do zrcadla, nemám pocit že ta tvář mi patří. Dívám se do "svých" očí, ale nic tam nevidím. jen prázdná tvář. Nestotožňuji se s ní. Ani to nemám v úmyslu.
A pak že necítíš své srdce. Když žiješ jen svou myslí!
Cítím že srdce bolí. Stačí?
Ano, alespoň že TO cítíš.
Skončeme to.
Neřekl jsem vše co chci.
Nemá to význam. co když to někdo bude číst.
No a? Je to jeho volba. Nevím sice co z toho má, ale co.
Jistě. jdeme.
Ano. Vyléčit se?
Ano, zkusím to. Ikdyž tomu nevěřím, už se nám to dlouho nepodařilo, očistit se od těch sajrajtových energií, které jsme SAMI vyprodukovali.
Co když nás k tomu něco vyprovokovalo?
Pokud to byly ty entity co máš na mysli, tak ne. Dávají nám volbu, možnost. Ikdyž tu horší. To my jsme ji ale nakonec vybrali. Svobodnou vůli nesmí porušovat.
Už se stalo.
ANo. Ale poučili jsme se?
Jistě. Jen ne napořád. Stále si někdy vybereme "špatně".
To k tomu patří. Jednou dojdeme k tomu že už si špatně vybírat nebudeme.
Ale jak dlouho to potrvá? Celý tento život? Přijde mi nepatřičné promarnit tento život pomalým hlemýždím růstem.
A jak jinak bys to chtěl udělat. Vidíš na jaké úrovni jsme.
To se vyčistí. To dokážeme. Nejsme tu zbytečně. Celé existenci by jsme chyběli.
Máš pravdu. Přecijen jsem tě obrátil. Myslím že teď už více věříš.
Ano. Nevím jak jsi to udělal. To srdce stále bolí.
To spravíme. Tak už končme.
Ano. už.
Sen s těhotenstvím nechme odeznít. Pokud měl nějaký význam, uniká nám.
Ikdyby to bylo varování?
Před čím? Jen to byl odraz jejích názorů na věc. Dnes se smířila skoro i s tím faktem že kdyby to nastalo, musela by být v úplné rodině a nedělat nikdy potrat, kvůli příkladu helar.
Jistě. Ano, důsledek by byl ošklivý.
To ano, vskutku.
Začínám lehce zapomínat na piráty.
Ano, já také. Zapomeneme stejně jako na pottera, stmívání a mediátora... reality jsou to pěkné, ale velký kus dané. Ponor je příjemný, ale Vynoření bolestné, jakoby člověku musela být odtrhnuta součást. A stejně to constantly budeme dělat, protože náš pokoj je stagnující. Toužíme po zábavě.
Místo povinností.
Ano, místo povinností.
A po růstu?
Naše já neví. Ale já myslím že ano.
A... po čem ještě?
Po přístavu. Ale není dobré na něm lpět.
Jako to děláme teď my?
Více méně. Naše já si myslí, že jen nechce ztrácet čas mezi ostatními,kteří mu nemají co nabídnout.
A je to pravda?
Ne. Setkání s verčou či martinem by pozvedlo vědomí do zábavy. Probably i obohatilo.
Možná příště.
Ano, možná.
Ale my víme že ne.
Ne.
Víme proč?
To zjistíme příště. Je čas.
Ano.

...

K těm povinnostem, v sebeléčení světlem se píše, že nemoc se vytváří tím že cgceme uniknout povinnostem. A řešení je, zbavit se povinností, a být přitom zdravý. Jak se dá zbavit povinností?
Jde to vůbec?
Nechodit do práce?
Nemít třeba občanku?
Směřuje to stále k otázce svobody.
Nechali by jste se očipovat abyste měli svobodu v možnostech žití, nebo si myslíte že byste ji právě tím ztratili?
Nevím.
Dobrou.
...Dobrou. :)


...na všechno jsme sami.
A s anděly.
S těmi nemluvím.
Proč?
Musel bych se změnit.
To oni nechtějí. Nenutí tě.
Uvidíme. Dnes, jo? Schválně.
Už se těším. Ha ha ha. (evil laugh).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama