Denní záležitost ☼

Parazité v těle

9. prosince 2013 v 19:11 | Crystallin
V poslední době mi intuice radí pořádnou detoxikaci... už jednou jsem četla o parazitech a jak způsobují unavu organismu, a dneska zase uhodil hřebíček na hlavičku - v knize Cesta Posílení od Barbary Marciniak:

Parazité vám hlavně vysávají energii a mohou být i zdrojem mnoha zdravotních obtíží.
Zamoření parazity je mnohem větší problém, než si většina lidí uvědomuje. Jakmile vyčistíte tračník, vřele doporučujeme zbavit se parazitů. Mnoho alternativních lékařů si je vědomo obrovské parazitní epidemie, i kterou tradiční medicína do značné míry ignoruje nebo o ní neví. Není to tak dlouho, co se lidé pravidelně každý měsíc odčervovali pitím lektvarů z ricinového oleje. Kombinace sedavého životního stylu a špatné stravy způsobuje, že střeva stagnují a vzniká tak prostředí příhodné pro parazity. Parazité vám hlavně vysávají energii a mohou být i zdrojem mnoha zdravotních potíží - kožní vyrážky, chronického svědění a škrábání, trávicích potíží, kloubních problémů, páchnoucího dechu; navíc si dělají hnízda v tumorech. Parazité jako první dostanou výživu z jídla a váš krevní oběh pak znečišťují svými odpadními materiály. Tito otravní živočichové prospívají v kyselém prostředí a mají tendenci se v těle aktivovat za úplňku nebo když je nov. Věnujte více pozornosti své tělesné kondici v různých lunárních cyklech.
Ingredience na recepty z bylinných prostředků, jako je hřebíček, pelyněk, slupka ořešáku černého a fenykl, jsou dostupné v obchodech a dají se k odstranění parazitů použít. Běžné věci lze k jejich vypuzení využít také, třeba ricinový olej, fíky, semena z tykve, čerstvý česnek nebo kajenský pepř. I zelená slupka vlašských ořechů je známá tím, že parazity a červy zabíjí. Po tisíce let platily vlašské ořechy za výjimečné jídlo, protože mají podobný tvar jako mozek i jako střeva. Zařazujte pravidelně tyto potraviny do svého jídelníčku a vaše tělo bude silné, parazité v zásaditém prostředí nepřežijí. Při likvidování parazitů se také osvědčila některá elektronická zařízení. Když máte parazity, na emocionální úrovni to značí problém vymezení hranic: kdo vás zneužívá, odčerpává vám energii a jakým záležitostem se vyhýbáte? Duchovně parazité souvisí s popíráním těla. Pokud svému tělu nedůvěřujete nebo k němu máte odpor, uvolňujete místo různým nefyzickým bytostem, aby mohly vstoupit a obsadit to, co vy nechcete.

A hned jsem narazila i na tinturu, bohužel hodně drahou:

Ošklivý, ošklivý svět

4. dubna 2013 v 20:37 | Crystallin
Ta šílená zima snad dopadá na všechny... je mi z toho špatně. Jakoby všechno zamrzlo a spalo a nedokázalo se vzpamatovat, nepřichází žádná změna zvenčí, žádná naděje...
Dneska uvažuju nad významem víry. Co to je víra? Jak může člověk vědět že v něco věří ?? Když to výsledek nezmění?
Jak může člověk spoléhat na Boha? On za nás nic neudělá. Nezačne levitovat košem a nevynese ho.
Přijde mi že nemůžu spoléhat na náhody. Vůbec. :( A to mě mrzí. Připadám si už tak slabá, že nic nezvládnu, protože moje logická mysl nedokáže přijít na to, jak. Štve mě to. Ale jinak asi ničeho nedosáhnu. Nemůžu se spoléhat na nic a na nikoho, ženěco udělá za mě. Ani na sebe. Nevěřím si. Nevím kdo jsem. Jediné podle čeho to možná půjde poznat jsou moje reakce na siruace. To, že mě něco bolí při myšlence na něco asi znamená, že to není pro mě, že to není pravda. A opačně.
Jestli tohle je transformace...

Budoucnost...

6. března 2013 v 13:18 | Crystallin
Jen bych chtěla říct, že...
Jsem zasnoubená!!! :D
Požádal mě o ruku na "konec světa" 21.12.2012 :)
Jsem neskutečně šťastná že ho mám, už si plánujeme budoucnost... nebo alespoň chtěli bychom.
Takže teď jenom počítám a počítám kolik můžeme našetřit a brouzdám na internetu kolik stojí postavit malý domeček.
Na slovensku. Pálky jsou to teda šílené, mladý člověk se bez půjčky zřejmě neobejde - pod milion prostě domek nepostavíte, leda by jste zatnuli zuby a stavěli si ho sami, ale i s tím že potřebujete odněkud projekt, a shánět si sám nejlevnější dodavatele. Našla jsem na netu nějakého týpka, který si postavil dům za 300 000 - sám, skoro bez pomoci. Jenže to strašně trvá. Základní části měl tak za 10 měsíců. A já nějak nechci čekat... budu chtít vypadnout z domu co nejdřív až snoubenec dodělá VŠ. Bláhově jsem si myslela že se pak přestěhuju a budeme se moct co nejdřív vzít... s takovou to čekání vidím na déle. Pak jsou tu jeho rodiče, kteří jsou proti mě... Nechápou, že je dospělý, a žárlí na mě. A on i přese všechno co mu dělají ještě má snahu za nimi jezdit a komunikovat... i když to byl on, kdo říkal že už tam asi nikdy nepojede. Je to složité...

Speedin'

24. září 2012 v 23:52 | Crystallin
Nějaké novinky z mého světa...
Tak trochu mám zvláštní pocit že ten život co vedu snad ani není můj, že je to jen jakási představa či sen, něco co vůbec neurčuje nebo neodpovídá o tom kdo jsem... přitom je to nesmysl, musí odpovídat tomu jaká jsem...:)
Dnes mi zavolali, dostala jsem práci v tiskárně... Tímto bych chtěla poděkovat Bohu a andělům, sobě, jelikož jsem tu situaci odevzdala a považovla práci už za moji a nedělala si kolem toho obavy, tak jak bývám zvyklá...dále svému příteli za podporu a víru ve mně, že dnes začaroval aby mi zavolali :D, svému otci za jeho modlitby...
Přijde mi jakobych celý život čekala na tento rok... zlomový, konečně dělám co chci a jsem svobodná... myslím to tak že celý život jsem chtěla být už dospělá, mít práci, školu jsem nesnášela, přišla mi zbytečná...
Když škola skončila, konečně se v mém životě otevřelo místo pro něco nového...i čas pro něco nového... a tak přišla má životní láska :)

Druhá půlka duše

1. srpna 2012 v 15:43 | Crystallin
Tak dnes jsem přijela ze Slovenska od přítele - a jeho rodiny, kterou jsem jela poznat.
Posledních pár měsíců nevím co je realita a co sen - nějak nemám ukotvovací bod. A zjišťuju že ve skutečnosti stačí jen mít sebe, na to, abych mohla žít. Nepotřebuju se schovávat před životem, abych byla v bezpečí před změnami. Sice je fakt, že kdyby to bylo jen kvůli nějké jiné věci, neriskovala bych tohle všechno. Je to jediný člověk, pro kterého jsem něco takového udělala. Učím se být pružnější. Našla jsem svoji spřízněnou duši, mou druhou půlku. Je to prostě neskutečné. Najednou jsem díky tomu i získala další velkou část svobody od rodičů. Cítím, že je to osud - anebo alespoň jedna úžasná alternativní realita, která vyšla. Ale stejně si myslím, že k tomu bylo všemožně dopomáháno. Kam jdeme, vždycky hrajou nějakou moji oblíbenou písničku.

Dovolená

12. června 2012 v 18:11 | Crystallin
Opouštím vás, vrátím se až 30.6. ... jedu do Turecka a k Máchovu jezeru.
Užívejte léta ;)

Důležitá událost :)

8. června 2012 v 15:00 | Crystallin
Myslím že bych sem alepoň stručně měla napsat co se teď děje v mém životě...

6.6.2012 - 7.6.2012
Můj přítel ze Slovenska spontánně přijel, když byl na přijímačkách na VŠ, strávili jsme spolu celou noc, přijel o půl 11 v noci a v 5 ráno zase odjel...Viděli jsme se poprvé a změnili tím boží plán :D
[btw. nejsem blondýna!!! :DD ale mám skoro podobné vlasy :)]

A včera jsem viděla největší a nejjasnější loď v životě, když jsem se procházela večer s kámoškou... Svítila úplně moc jasně a bíle :)

Maturita

31. května 2012 v 10:49 | Crystallin
Tak lidi je to tu... v úterý jsem úspěšně odmaturovala z poslední ústní části... :)
A z ústních na samé jedničky! A z Čj a Aj za plný počet bodů! :D Doteď to nechápu.
Předtím jsem se modlila jak nikdy, protože z odborných 100 otázek jsem uměla tak max. 20.
Kamarád mi poslal na pomoc nějaké anděly a bytosti, aby mi pomohly. Tak jsem se snažila řídit intuicí při výběru otázek :)
Všechno zkončilo...
Přišel čas hledat práci. Mám pocit jakobych se neuměla zastavit a oslavit to. Odpočinout si.
Dokonce se mi pořád zdají sny o polygrafii! Že sem se chtěla doučit ještě nějaké otázky... už šílím.
A připadám si už nějak stará. Vždyť za rok mi bude 20! Mám pocit jakobych potřebovala promazat z mozku vzpomínky, protože je jich už nějak moc. Abyste mohli začít znova, potřebujete čistý štít. Možná to přijde až časem. Chce to naučit se víc zapomínat a žít v přítomném okamžiku.
Momentálně mám prázdniny, na dovolenou jedu s našima až od 12.6.
A setkám se tam se svojí láskou ze Slovenska. Tomu věřím. Musí to vyjít.
Jinak plánuje se slučák ze základky (příští sobotu) a ještě zapíjení maturity... Ale mě se tam vůbec nechce. Nemám vůbec chuť pít, z pomyšlení na chlast se mi dělá blbě. Tak ještě uvidím jak se rozhodnu... :)

Wou :D

5. května 2012 v 14:50 | Crystallin
Včera to bylo drsné... jak jsem měla v menu napsané, že se těším na Vánoce až budem pít se sousedem a bráchou... Tak sem si to přitáhla do života :D Šla sem včera s bráchou a sousedem do hospy pár mertrů od nás, kde bylo domluvené, že se bude zpívat ke kytaře... a jak byl soused napitý tak to bylo poprvé co jsem si s ním fakt pokecala, i když mi vyprávěl o drogách a rozšířeném vědomí a tak podobně. Ukázalo se, že máme v podstatě hodně společného. A když nás brácha fotil u fotbálku tak mi dobře přejel po zádech :D Asi si to nebude pamatovat, nechápu co mě na něm tak přitahuje nebo co... přitom je mu vlastně už přes třicet... Jo a pak chudák usnul na stole... :D A prý se vzbudil až když už tam nikdo nebyl :D
A pak do mě kutil nějaký synek, ten byl tež dobře napity... Předím sem se dozvěděla, že bere prášky a je schizofrenik... Drsné, snažila sem se ho nějak odmítnout aby si to nebral :D a pak sem radši už utíkala domů (v 11)... Ale prý je jinak moc hodný, jenom to nebyl můj typ...

Takový svěřovací/emotional rollercoaster

2. května 2012 v 21:09 | Crystallin
Neskutečněě návyková, vystihuje co cítím a název mluví za vše... :(
Někdy je to už na mě fakt moc.
Státní maturita mě neštve. Já chci jen vědět, že budu mít prácí, která mě uživí. Není to jen tak, že můžu mít jakoukoli práci. Ze záčatku možná jo, ale později se budu muset starat o celý dům. Je to tolik peněz! Za plyn, elektřinu, uhlí...
Cítím na sobě zodpovědnost, že jednou se stejně budu muset zaprodat. jendou budu muset mít práci, která bude těžká, a nebude mě bavit, zaměřená jen na bussiness. Děsí mě to. Teď bych to rozhodně nezvládala. Ale co potom? Bez výšky, bez přítele...
Dělám si starosti. A to moc dopředu. Přitom bych se měla soustředit hlavně na to, abych udělala maturitu. Ale to bych nebyla já, abych nepřeskakovala. Mě totiž vyhovuje mít rutinu. Potřebuju mít nějakou jistotu, zázemí, pocit, že všechno bude v pořádku i zítra. Prostě nedokážu zastavit ten příval starostí a obav. Ale to už sem já. Co jiní dokážou vidět s nadhledem, to mě přijde jako hrozně vážná věc.
Tak teď místo abych se dívala na angličtinu, koukám na scrubs (ospravedlnění - je to anglicky bez titulek). A směju se a brečím, according to what is on. A bolí mě srdce. A zrovna včera jsem četla, že bolest v srdci přitahuje jen další bolest, proč si to dělám?

19. narozeniny

1. dubna 2012 v 11:50 | Crystallin
Nojo, už je to tak, od dneška je mi 19... Vůbec se na ten věk necítím :D

Srdce...

30. března 2012 v 20:42 | Crystallin
Pořád stejná písnička.
Jen jsem si to teď více uvědomila. Holka v tomhle videu má stejný problém, akorát ona to překonala během dvou minut, kdežto mě to nepomohlo :D Jsem pořád vyděšená a nemiluju sama sebe, teda nemám o sobě moc pozitivní představy... Nebo spíš...se beru realisticky.
Takže mě pořád bolí srdce... a díky tomu, že nejsem ochotná se změnit nebo se otevřít druhým lidem, jsem odsouzená sama sebou tu bolest cítit dál... nekonečný kruh.
I když, dneska byl vážně dobrý den. A otevřená jsem vlastně dost spolusedícímu. Ale taky o mě neví všechno.
No, alespoň vím už proč. Srdce nebolí pro nic za nic.

Touha srdce

23. března 2012 v 21:01 | Crystallin
V poslední době cítím velký smutek.
Je to naprosto podivné, dokud bylo venku škaredě a nebylo jaro, zdálo se normální trčet doma, být sama, něco číst nebo sedět u pc. Ale vždycky když začne jaro, probudím se. Najednou vidím, jak málo toho mám. A v létě je to ještě horší. Všude jsou zamilované páry, kamarádi jezdí pod stany atp...
Ale já ne. Já jsem pořád sama.
A co se týče jara - většinou se stane to, že se vážně jakoby probudím, a je to tím, že slunce přejde do mého znamení (beran). A já začnu toužit po lásce.
Tedy ne já, jak sama sebe chápu. Ale má duše, mé srdce.
Předevčírem mě zachvátil takový hluboký pláč... Přestala jsem se ovládat a svazovat, a přiznala jsem si, že i když si říkám, že nikoho nechci a nepotřebuji, jen obelhávám svoje srdce. Protože to, že nikoho nechci, tvrdí mysl. A člověk se neskládá jen z jeho mysli. Tak jsem všechny ty emoce nechala vyplavat na povrch, aby se mi ulevilo. Jenže neulevilo.

Zázraky se dějí!

22. března 2012 v 15:54 | Crystallin
Je to tady! Zázraky se dějí i když jsem neměla zas tak dostatečnou víru, už jsem to vzdala...
Před týdnem jsem totiž ztratila moji starou mp4ku, ještě plně funkční, poslouchala jsem z ní vždycky ráno, i když má zkažený kontakt na sluchátka...
Tak samozřejmě jsem byla zoufalá, a žádala jsem všechny možné anděly ať mi ji pomůžou najít. Prohledala jsem totiž celý pokoj a nic, pamatovala jsem si naposledy, že jsem ji dávala do batohu protože byla vybitá. Od té doby mám okno. Ke konci jsem je požádala, ať mi ji vrátí, je mi jedno jak, ať mi ji zpátky řeba teleportujou, ale chci ji vrátit. A pak jsem to vzdala a smířila se s tím, že jsem prostě blbá a už ji neuvidím. Dokonce se mi včera nebo předevčírem zdálo, že jsem ji našla někde ve skříni.

A dneska, přišla třídní a ptá se: čí to je? Už týden mi to leží na stole i s nabíječkou a zabírá mi to místo.
No prostě neuvěřitelné, sice to trvalo týden, ale andělé vlastně do puntíku splnili moji žádost, donesli mi ji až pod nos.
Asi jsem si ji nabíjela někde ve třídě a zapoměla na ni, a uklízečka jí to dala na stůl.
Takže jsem šťastná jako blecha. Díky téhle jedně věci. No dobře, nejsem šťastná, jen se mi ulevilo.

Ale vyvstává další otázka: kam se sakra poděla ta snickerska, kterou jsem mimo jiné koupila bráchovi k svátku??? :D
Asi u mě řádí zlomyslný domácí střítek, nebo jsem už fakt totální debil.
_________________________________________________________________________________________________________
23.3. dovětek - tata se mi přiznal, že když byl (nevím proč!) v mém pokoji tak si ji sprostě vzal a sežral... a já to měla přitom pro bráchu... no jako kde jsme??? :D
A tu mp4ku jsem hned ráno předala mamce i s audio nahrávkami angličtiny podle kterých se učí. Vesmír mi dal jeho facku, za mou lakomost, člověk by neměl mít takový nadbytek...

Umm...

29. ledna 2012 v 21:26 | Crystallin
Pokud se divíte, že je tenhle blog tak nějak opuštěný, tak je to tím, že se nic zajímavého neděje. :D
Ale ne, něco by se našlo, ale místo toho, abych to napsala sem, jsem to probírala s někým komu se můžu svěřit s těmahle věcma. (Marty :))
Ráda bych se vymluvila na učení, protože do maturity zbývají už jen 3 měsíce, jenže já se pořád neučím :D
Místo toho sleduju seriál V (visitors), čtu knížky (Noël,-Alyson-Napořád), povinnou četbu, koukám na filmy (jsem číslo 4, zlatý kompas...) a tak dál...
Zjistila jsem, že už nesmím zasvěcovat do reiki zdarma, protože bych si vytvořila karmický dluh, teď jsem prý na nule. Předtím jsem dlužila něco těm lidem, kteří si mě našli.
Zdálo se mi, že mi umíral brácha a já ho zachránila motlitbou k andělům. Zachránili ho na poslední chvíli, byla jsem s ním na cestě za světlem, byla to taková pěkná pěšinka v přírodě. Nelíbí se mi, že se mi asi potřetí během roku zdálo že mi umřel.
Snad to nic neznamená.
A v poslední době jsem nějak unavená a cítím že tělo a duše prahne po lásce a já si žiju tak pragmaticky a přízemně a nejde mi cítit lásku, jakobych měla srdce bloklé. Tak se snažím zase obracet na anděly. Možná konečně dočtu od Diany Cooper Světla andělů.
A přemýšlím o tom kdo jsem.
Mimochodem, ty mrazy jsou šílené, co?

Jste unavení? aneb Přivtělená duše v praxi.

30. prosince 2011 v 23:20 | Crystallin
Pokud ano, možná jste se stali obětí nějaké dušičky, která se na vás přivtělila.
Stručně: zase jsem se stala obětí já, jak nečekané.
Byla jsem na noc u bráchy, sice byl nemocný, ale bylo mi fajn. Nemohla jsem u něho usnout, to bylo kruté - šla jsem spát o půl druhé, gauč byl nepohodlný, pořád jsem nad něčím přemýšlela, a navíc má v obýváku hodiny, které tak nahlas tikají - nesnáším tikající hodiny! Vždycky mám problém usnout když nemám opravdové ticho. Řeknu vám, nemohla bych bydlet v bytě už kvůli toho - jezdí auta a ty pouliční lampy svítí až do pokoje takže na spaní vlastně nikdy nemáte tmu.
No ale o to zatím nejde. Vzbudila jsem se o půl jedné, protože jsem na tolik měla nastavený budík. :D
A zapla jsem tv a zrovna hrál film Adam :) je to super film. No to ale zas odbočuju. :D

4 hezké věci

10. prosince 2011 v 0:30 | Crystallin
Včera jsem byla na otce(tatu! :D) pěkně naštvaná a ublížená... a 4 lidi mi nezávisle napsali moc hezké věci...
každé číslo jiný člověk... ti nahoře se asi snažili mě hodit do rovnováhy aby mi nebylo tak zle (zas jsem měla chuť umřít kvůli té bolesti z ublížení).

1.)máš mě jsem tu vždy pro Tebe (i když o tohle zrovna moc nestojím, vůbec k němu necítím takové sympatie jako on ke mě)
2.)ja viem, že to zvladneš sama (myslel přivolat na vánoce sníh :D)
si šikovna, inteligentná, krásna a ešte čarodejnica :D
bohužial nedokážem vyjadriť slovami, aká je to krásna kombinácia :D
3.) určitě né bezdůvodně, obdivuju tebe udělala sis to těžší i když si vědela že ostatní na tom budou líp (upřímný obdiv miluji :))) (taky říkal že potřebuju někoho! :D)
4.) :-) vsak umis na odmaturovani to staci to co znas (což byla něco jako pochvala obdiv a kompliment dohromady od člověka, co se snaží chovat jako rebel aby si nekazil svoji image :D)
5.) (mrzela ho moje situace s otcem a říkal že potřebuju chlapce :DDDD )

dneska se přidal další :DDD
6.)<3 ty jsi úžasná, tohle se mi líbí :)

ááá to si nechám líbit... asi bych se měla začít mít radši když to dokážou ostatní... a já pak nechápu jak na to přišli...:D

Ty dobré věci (a ty špatné)

1. prosince 2011 v 22:17 | Crystallin
Okey, dlouho sem nic nenapsala, nebyla chuť sdílet s vámi soukromí... asi jsem už jen prostě moc paranoidní a uzavřená i na to abych si psala blog :D
Tákže dnešek... :)
To dobré:
V úterý byl bruslák, a mě se nechtělo bruslit... ale přemohla jsem se,a už mi to docela jde! Dostala jsem dobré brusle, a už jsem se nedržela pořád mantinelu, ale dokázala jsem jet i samaaa!!!:DDD Takže jde vidět co dokážu když se překonám a nevzdám to. No, většinou věci vzdávám.
Spolusedící dnes odešel po třetí hodině, měla jsem více prostoru v lavici a celkově, nějak když se o mě opírá a tak a sálá z něho teplo a vůně je to pro mě lákavé a nebaví mě se tak pořád ovládat i když musím :D Né sranda, vůbec to není tak zlé, jako obvykle...

Stužkovák

12. listopadu 2011 v 19:48 | Crystallin
Můžu tancovat jak chci, stejně to nic nezmění...

Cítila jsem se tam ze začátku nějak mimo, jakoby mě všichni ignorovali a byla nuda.

Jen chci říct, že jsem moc vděčná H., protože za mnou přišel když jsem smutná seděla u krbu. Taková maličkost, myslela sem že sem tam všem u pi*i, a jeho napadlo přijít i když se spolu normálně moc nebavíme... Jen jednou, co jsme seděli spolu, se svěřil že jeho sestra má cukrovku. Ale i tak jsem vděčná za důvěru a že udělal něco hezkého, i když o tom asi ani nevěděl.
Akorát potom jak jsem tancovala jsem už nevěděla co si o mě asi pomyslí... nevím proč on sám netancoval.
Jsem vděčná všem kteří jsou na mě doopravdy hodní. Vždycky mě to dojme.

Jen jsem si všímala, jak se kdo projevoval když byl najebaný, protože úplně bylo vidět kdo po kom jede... A to mi způsobovalo zklamání že já nejsem u těch u kterých bych si přála.

Událost měsíce xD

22. října 2011 v 18:33 | Crystallin
On mě objal!!! Normálně mě včera objal!!! No já jsem nechápala, jen tak bezdůvodně ke mě přišel když jsem byla opřená o topení podíval se na mě a pak mě objal :D Já mu fakt nerozumím... To je asi tak jako minulý rok nebo kdy, když mi dal zničehonic pusu když šel domů... :D áchjo...
S kámoškou jsme šly včera na pinčes, no to byla sranda. :D Zkoušely jsme techniku Forresta Gumpa ale jaksi na něho asi nemáme :D
Pak jsme šly do čajky, nechtělo se mi domů a přišel z hokeje její kamarád. Byl vážně milý a hodný, a brutálně mi pořád někoho připomínal. Vzhledem, postavou, hlasem... Až doma mi docvaklo koho - jednoho synka z naší třídy :D
Dost jsme se nasmáli, což mě samotnou udivilo, vždycky jsem brala samu sebe jako nespolečenskou, že s lidma které neznám si nemám co říct. Ale včera to bylo fakt v pohodě :) Asi si budu muset upravit náhled na sebe samou. Vždycky jsem totiž byla proti seznamování se s novými lidmi...
Ta vtipnost bude asi z toho že jsem ten Beran :)
pS: ještě včera říkal že mě šikanuje a bude se mnou pak žít xD (byste museli znát souvislosti)
ppS: na hokej mě stejně nedostanou :D

Nachlazená...

8. října 2011 v 20:22 | Crystallin
Cítím se tak nějak nemocně :D
Nemůžu si pomoct, ale já tenhle stav mám ráda. Když mi není nejlíp, mám důvod o sebe pečovat a starat se o sebe.
Když je mi dobře, tak na sebe většinou kašlu.
A najednou vnímám všechno jinak... nikdy nechodím dolů do obýváku za našima, ale dneska jsem tam musela být, protože předělávali chodbu nahoře, takže sem nemohla být ani ve svém pokoji, šíleně se tam prášilo. A při tom strhávání podlahy, našli pod ní nějakou sto let starou minci :D Italskou. :)
Takže si tak sedím v obýváku... a najednou nevím proč bych měla být sama. Beru brášku za ruku, hraju si s jeho prsty, usmívám se a přemýšlím... že takový moment je jen jeden. Že je živý, z masa a kostí, a já se ho můžu dotknout. A že je to prostě úžasné. Mám ho moc ráda. Máme takové štěstí, že se máme v tomhle životě, co když v tom příštím spolu nebudeme... Teď můžeme ten krátký nám vyměřený čas trávit někdy spolu. Protože z pohledu duše jsme tu jen na chviličku, a pak na druhé straně... už to není ono. Už to nebude úplně stejné, všichni budeme vnímat toho druhého jinak. Není to jako v těle, kde má každý svoje názory, vzpomínky a osobnost, který se zformovala za ty uplynulé roky života.

Jen na skok :)

27. září 2011 v 21:38 | Crystallin
Ahojky, takže abych nezanedbávala blog, napíšu co nového... ale nemám chuť toho nějak moc rozvádět :)
Ve škole se řešil pořád stužkovák (nuda), jak všichni budou chlastat a blít (no fuj, hovada) a učitelé mají kecy o maturitě :)
Začala jsem chodit s kamarádkou na bazén, což je super, každý pátek :)
A já jsem neskonale unavená a ospalá, měla jsem dnes na 7. Ještě že je zítra svátek :) Jedem s našima do Polska koupit šaty na ten stužkovák.
No jinak - čtu teď užasnou knihu, o ní vydám článek zvlášť.
Plete se mi do cesty význam sebelásky, což já ještě nijak zvlášť neovládám i když úplný začátečník řekla bych taky nejsem :)
A taky rovnováha v životě, což s tím souvisí.
Minulý týden jsem našla dohromady asi 7 peříček!!!

Odpověď a řešení?

18. září 2011 v 21:55 | Crystallin
[obsahuje:lodě, odpověď, znamení v kartách,o videu, pocit že si něco nezasloužíme a sabotujeme se,lenost,vzkaz pro Simonu]
V pátek mě intuice ponoukala se jít ven projít s Bellou (naše labradorka), a taky jsem věděla že mě to táhne na trasu, kterou normálně na procházky s ní nechodím, na opačnou stranu. A když jsem už byla na cestě domů, na trávě leželo šedé peříčko... :) To je už druhé za jeden týden! :D Andělé mi teda posílají znamení... :D A ještě mě museli kvůli toho dostat z domu a vést na jinou cestu :D

No ale to je ta menší věc.

Nakopnutí a mantra Om mani padme hum

15. září 2011 v 21:03 | Crystallin
Díky tomu prvnímu snu mě něco nutí zase hledat odpovědi v sobě. Musím se nějak ponořit do sebe. Mám to v sobě zakódované ty informace. Určitě. U některých myšenek teď nevím jestli jsem si je myslela ve snu, nebo byly sen, nebo jsem si je myslela přes den v 3D. Ale jedno vím jistě. Něco se zase trochu rozjelo.

Peříčko

13. září 2011 v 21:26 | Crystallin
Včera měla mamka svátek, tak jsem jí šla po cestě ze školy koupit květinu. A když jsem pak stála na stanovišti, pár centimetrů od mojí nohy leželo malé peříčko :)
Tak jsme ho zvedla a schovala do kapsy. Bylo krásné a pro mě to bylo znamení od andělů že jsou se mnou :)
Včera a dneska (2x po sobě) mi vyšla v kartách Doreen Virtue karta Anděl strážný.
 
 

Reklama