Sny ☽

Srnečka

20. listopadu 2012 v 19:47 | Crystallin
Dnes jsem měla zajímavé sny...
zdálo se mi, že do našeho domu vběhla srnka... vyběhla po schodech za mnou nahoru a byla taková zdivočelá, skákala na mě tak jsem se snažila bránit. Jenže pak se uklidnila a začala mě olizovat a lísat se jako pes, a měla mě ráda. Lehla si na zem a smutně koukala. Bylo ráno a já musela do práce, tak sem se ji snažila vyhnat ven. Ale ona nechtěla, říkala mi že přichází zima a jestli vím jaké to je mrznout ve sněhu a okusovat jen kůru a hladovět. Nahoru pak přišli mamka s bráchou a byli pro aby zůstala. Najednou prý našli před vchodovými dveřmi vzkaz, od neznámého, že se omlouvá že srnu šel hledat do hlubokého lesa a dovedl ji až k nám, že to byl dar od dračích průvodců.
Jinak - ta srnka měla symbolizovat mě. To, jaká jsem. Jaká je moje medicina. Něha a láska...

Země se stává hvězdou

27. září 2012 v 14:14 | Crystallin


Musím se s vámi podělit o svůj dnešní sen. Zdálo se mi, že mi bylo prezentováno, že z naší Země se stává hvězda, tak jako je naše Slunce. Byla to velká obsáhlá kniha, šlo o to že vzestup doopravdy probíhá a ze Země se pomalu stane nádherná modře zářící hvězda. Když mi to dořekli, mohla jsem si tu fotku prohlédnout zřetelněji; byla to nádhera. V tom snu jsem si říkala: páni, vážně bych se měla o New age více zajímat. Úplně totiž vypadlo z mého vědomí a starám se jen o sebe. Přitom do páté dimenze moc chci. Do éry světla... to bude nádhera :)
Tak když mi to všechno řekli, chtěla jsem to honem říct mému příteli...
Dnes jsem pátrala; a je to pravda. Našla jsem dva videa v angličtině o tomto tématu (níže).

Dítě

11. září 2012 v 18:11 | Crystallin
Dnes se mi zdálo, že jsem s přítelem měla naše miminko... Bylo krásné, mělo modré zářivé oči, byl to chlapeček a pořád se na mě smál, byl tak šťastný a roztomilý, že jsem ho pusinkovala na nos... A přítel stál kousek opodál a jen se na nás s úsměvem díval... Já teda na mimina moc nejsem, ale tohle bylo naše a já byla tak šťastná...
No a pak tu byly ty horší sny, kdy mě nějaký blázen mučil, a nějak mu to moc nešlo protože měl tupý nůž.
Chtěl mi odřezávat kusy kůže z ruky. Myslím že se mu to kousek povedlo, i tím tupým nožem, ale nebolelo to. Spíš sem měla strach že vytáhne nějaký těžší kalibr... ale do té doby jsem se mu myslím dokonce smála že s tím nožem nic nezmůže.
A pak jsem byla v hotelu, byl podobný tomu v turecku... nějaký rom z deváté třídy se tam do mě zamiloval a hledal mě po celém hotelu, a já pak před ním utíkala do jiných pater, a když jsem jela do suterénu, najednou tam nebyla pevná zem, uprostřed byla temná díra do hlubin země... spadla sem tam, a když sem padala, říkala sem si: tak tohle má být můj konec? :D Tak sem svou vůlí přinutila sen změnit, a postavila se zase na okraj. To padání bylo teda nepříjemné...

Next - význam utrpení

12. srpna 2012 v 9:41 | Crystallin
Právě jsem se probudila, a mám nutkání se podělit o tenhle sen...
Šla jsem někam na kopec, do úkrytu. Byl to hangár pro letadlo, už pěkně starý, a našla jsem tam lidi, kteří tam žili. Chlapi středního věku, špinaví, ale zajímaví, mechanici. Byla tam tiskárna, kterou obsluhovali. Zamilovala jsem se tam do Pavla Lišky (byl jeden z nich). Byla jsem nadšená, že mě tam měli rádi a divila se, že ještě nikdo nepřišel na to, že tam žijí, když to odbírá teplou vodu a elektřinu. Ti lidé vypadali jako z roku 1900, podle oblečení. Vzal mě jako dítě a šli jsme někam ven, a za námi šel nějaký doktor s brýlemi. Sledoval mě, a když jsem říkala že mi dělá dobře taková velká pozornost a že chci aby mě měli všichni rádi a toužili po mě, hned to chtěl rozebrat, jakoby to byl problém a on psycholog. Měla jsem tam fakt velkou radost, jenže on tam byl, aby mi ukázal, jaké následky to bude mít...

Pohádka

5. srpna 2012 v 11:52 | Crystallin
Měla jsem dnes krásný pohádkový sen.
Začalo to dvěma zlatýma medailonkama. Zdědila jsem je po matce, která zemřela, když jsem byla malá. Měla jsem sestru-dvojče. A na těch medailoncích bylo vyryto něco moc důležitého, něco podle čeho jsem měla jednat, nějaký úkol... Myslím že po tom druhém medailonku někdo šel.
Nemohli jsme na to přijít, pod svitem zapalovače jsme prohlíželi, jestli tam nebude nějaká stopa, kterou jsme přehlídli. Myslím, že tam byly 4 čísla, něco jako 81 84, 81 12 nebo tak.

Pod lipami

14. května 2012 v 14:27 | Crystallin
Zdálo se mi, že jsem byla v koncentráku.
Byla jsem v nějaké nemocnici na velkém kopci, a s kamarádkou jsme šly pořád dolů po schodech, byly to samé chodby a když jsme tam došly, zjistily jsme že tam dělají masáže nebo něco takového.
Pak se to změnilo a já tam šla po nějaké době sama, nikdo tam nebyl, slídila jsem, myslela jsem že mě nikdo neuvidí. Ale chytla mě nějaká sestřika z personálu, byla zlá. Říkala, že normálně tohle nedělají, většinou posílají do sprch jen děti do určitého věku, ale když už jsem je odhalila, že musí udělat vyjímku. Snažila jsem se jim nějak utéct, byly tam v řadách kovové šatní skříňky, tak jsem utíkala za ně. Mezitím tam přišla nějaká vedoucí, a hned řekla neschovávejte se, a přesně věděla kde jsme! Byla tam totiž se mnou nějaká další holka kousek dál ode mě. Věděla jsem že už to nemá smysl, že už je konec a přemýšlela jsem, čeho jsem se vlastně bála, že mi vlastně přece smrt nevadí a není to nic špatného, pak byla jen tma a sen zmizel...
Druhý sen byl zvláštní, byla jsem malý chlapec. Ocitla jsem se na krásném místě, všude byla nádherná dlouhá zelená tráva, a kolem stály v řadě vysoké lípy. Byla jsem unešená. V korunách to krásně šumělo a já si říkala jak jsou lípy nádherné a láskyplné stromy...

Samá smrt

6. května 2012 v 16:21 | Crystallin
Dneska se mi zdálo, že Míšu někdo zabil, a spolužačka pak vzala její tělo a nacpala ho do skříňky v šatně. Přišlo mi to jako hodně blbý nápad, nechtěla sem s tím mít nic společného, a rozhlížela jsem se kolem jestli Míšina ducha neucítím.
Po nějaké době se mi zdálo že umřel brácha, ale tentokrát jsem viděla jeho ducha a vysvětlovala jsem mu, že od malička vidím duchy a podobné bytosti. Říkal, že tady moc dlouho nezůstane, že bude muset odejít. A já se ho ptala, jakto že umřel? Vždyť jsem ho ve snu 2x zachraňovala, a přivedla ho motlitbami zpět, tak proč stejně teď zemřel?
A on: stejně to muselo přijít, tohle lidské tělo se už rozpadalo, nebylo vhodné pro jeho ducha. A já: vždyť jsi vyzkoušel už hodně jiných těl, různých ras bytostí a nikdy ti nevadily a žil jsi déle! Tak jaktože v tomhle jsi nemohl vydržet?
A on: prostě to tak je, a smál se.
Snažila jsem se to pochopit a argumentovat, že vždyť měl šťastný život, ale zarazila jsem se nad tím, že vlastně žil jenom prací a kvůli toho odkládal osobní život na dobu, kdy bude lépe zajištěný, což ani nemuselo přijít.
A tak jsme se na sebe ještě dívali a já věděla, že je taky z Plejád. Viděla jsem to souhvězdí, kam za chvíli půjde. Akorát u hvězdy plejád byl napsaný rok 2010, jakože když my máme 2012, u nich je 2010, nevím proč, přitom oni jsou vyvinutější a z budoucnosti, takže by tam měl být rok vyšší :D ale to je jedno.
A říkala jsem mu: pozdrav doma, pokud tam nějakou rodinu mám. A on se jen usmíval, že prý určitě ji mám, jsem odtamtud a že to určitě vyřídí. V ten moment mě zalila taková radost a láska, že mi potvrdil, že jsem najisto odtamtud
a mám tam rodinu... A pak asi odešel, mám okno.

A pak se mi zdály takové nesmysly, že jsem měla na botách zespodu pružiny a dokázala jsem na nich skákat vzdálenosti kolem 20 metrů a víc :D

Boj

29. dubna 2012 v 10:50 | Crystallin
Tak dneska jsem bojovala se šediváky a dalšími jejich monstry a přisluhovači...
Měli svoje pitomé agenty všude, jediné co jsem mohla udělat bylo je uspat speciální jehnou, kterou měli oni přichystanou pro mě... byli jak agenti z matrixu. Ze začátku si mě našla jedna paní, která o nich taky věděla, a potřebovala ochranku. Tehdy jsme zjistili, že se na sebe dokážou vzít i podobu známého člověka. Už jsme se semkli kolem spolužačky, ale nebylo to jisté. pak najednou Martin ze třídy pronesl takovou divnou poznámku, že jsem se všichni otočili a šli pomalu na něho. Nechtěla jsem aby to byl on, protože ho mám ráda. A kdyby jsme se náhodou spletli, tak by byl mrtvý. Ale nakonec mu sekli do krku a když nekrvácel, bylo to jasné. Hlava se mu odchlípla a my překvapeně koukali jak uvnitř vypadá, byly tam obvody a elektronika. Pak jsem si všimla, že tam je odpočet času a horečně vysvětlovala, že vybuchne. A to tam byl nějaký hasič a nechtěl s tím nic dělat :D Tak jsem otevřela okno a vyhodila ji ven. Byla to dobrá exploze.

Holograf a zásnuby

24. dubna 2012 v 21:39 | Crystallin
Dnes se mi zdálo, že jsem šla s kamarádkou na procházku. Byla už noc a zima, tak jsem jí říkala, že zajdeme k nám. Šly jsme přes pole, a najednou jak jsme došly doprostřed pole jsem uviděla na východě uplně obří měsíc, byl do růžova. Pak se v prostoru začly objevovat jakoby další planety a nakonec z toho bylo video na youtube, jakoby ho někdo promítačkou svítil do prostoru, bylo to obří... Obsluhoval to nějaký kluk, byl to vlastně velikánský hologram v prostoru. Vím, že v tom videu bylo něco důležitého, jenže já jsem jí řekla ať tam počká, že kdybych si to teď přečetla a podívala se na to, že si to stejně nezapamatuju. :D A letěla jsem pro foťák... Pak jsem na ni málem zapoměla...

Druhý sen byl že jsem chodila po městě kolem obchůdků se svým přítelem, a on si najednou klekl a požádal mě o ruku. :D
Neznala jsem ho, jen vím že jsem ho asi milovala a byla úplně dojatá a souhlasila, tak mi navlékl krásný prsten a šli jsme do nějaké krásné restaurace... :)
Pak se ten sen začal narušovat...

Problémy se srdcem

19. dubna 2012 v 22:48 | Crystallin
Zdálo se mi, že jsem měla holter, a pak mi přišly výsledky. Byl to seznam toho, co mi ničí srdce nebo mu prospívá - rozpis emocí a jejich účinek konkrétně na to moje srdce.
Samozřemě tam byly ty ničivé jako hněv strach panika apod., a nahoře mezi dobrými věcmi tam byla i rozrušenost z nadšení - taky špatně působila, i když ne tak ničivě.
Zbyl mi jenom takový neurčitý pocit, který není dobrý, zase jakobych cítila nebezpečí nebo takovou tu divnost, kterou doprovází...

Zase se mimochodem zabývám těmi jejich kontrolami mysli. Je mi z nich zle. Máloco je mi zle i tak, z maturity, z budoucnosti, ze sebe (žaludek :() tak ještě oni.
Přeju si, aby se nám ten přechod do světla povedl, protože jsem se narodila na bojišti. A mám vyloženou vnitřní potřebu a nuktání se v tom rýpat a hledat pravdu, ale to co se dozvídám je jen pěkný hnus.
Navíc jsem závislá na té prázdnotě, stavu kdy nevnímáte tenhle svět, např. při sledování filmů, čtení, poslouchání hudby.
Upřímně - asi bych se zbláznila, kdybych vysadila všechno tohle z života. A nejhorší je, že jsem se tak sama naprogramovala. Nebo možná to chtějí, abych si to myslela. Už nevím čemu mám věřit.
Snad nejsem ztracená. Pořád miluji světlo a Boha. Snad alespoň to stačí.

Bůh a satan

8. dubna 2012 v 11:04 | Crystallin
Pááni. Dneska mě normálně ve snu navštívil Bůh! :D Neumím to vysvětlit ale ve snu sem prostě věděla, že to je on. Viděla jsem jakoby nahoře v prostoru bílé světlo, byly v něm i trochu obrysy, a říkal mi dvě věci, ale nic z toho nebylo o mě.
První byla, že Matthew potká nějakou dobrou holku, která bude v jeho životě (vůbec nevím, proč to říkal mě? abych nebyla dotčená?), a druhá věc byla něco o někeré mojí kamarádce, ale vůbec nevím které ani o co šlo. Nemůžu si vzpomenout.

Vyprojektované město

30. března 2012 v 19:28 | Crystallin
Předevčírem se mi zdálo, že jsem se ocitla ve městě, ve kterém jsem v životě nebyla, jakoby to bylo někde v Anglii. Všechno jsem viděla do neskutečných detailů, úplně pevná realita, stála jsem na náměstí, byla tam kašna a lidi, kteří někam spěchali a tak...Dokonalý matrix, když sem se na něco soustředila, nemizelo to... prostě hustéé jakoby to byla nějaká jiná realita nebo místo které někdo vytvořil... Vlastně to byl lucidní sen, uvědomovala jsem si, že je to sen a byla jsem v naprostém údivu, kam jsem se to dostala a jak to, že je ta realita tak pevná, jakobych nic neovlivňovala.

Malá pomoc kterou jsem nečekala

20. března 2012 v 20:52 | Crystallin
10.3.2012
Zdálo se mi, že mi nějaký chlap vyndal ten čip co mi vložili tehdy anna a šediváci do konce páteře. I s jehlou to vytáhl, fuj...a ještě před nějakou ženskou co to nesměla vědět, ale slyšela nás a viděla tu jehlu takže asi to byl průser protože byla od nich nějaký špeh asi :D ale sem ráda že jsem už čistá.

Krásné sny :))

3. března 2012 v 23:25 | Crystallin
Dneska se mi zdálo o mluvících zvířatech, obzvlášť o žábách, byly takové hezky zelené jakoby animované, zachraňovala jsem je z klecí :D A zpívala jsem nějakou svojí písničku byla nádherná... byla jsem na poli všude svítilo moc slunka, bylo nádherně a to pole bylo ze žlutých květů něco takového:

a vyhazovala jsem je do vzduchu, padaly krásně a všude bylo žluto :DD
Pak se mi zdálo o nějakém klukovi... žádný model, ale byl úžasný, taková silná osobnost, jakoby to byl anděl, prostě vnitřně silný a milující, takový dokonalý že nemá své chyby a může se o něj člověk opřít tak jako o anděla :)
Když jsme se potkali, prostě mě chtěl a tak jak mě uviděl prostě si ke mě přišel a políbil mě :D Takovou něhu jsem ještě nezažila :D a znala jsem ho jen 5 minut :D Pak mě zavedl k jeho rodině a odešel, měl tři sestry kolem 14 let a jedna byla hluchoněmá, drsné, hned si mě všichni oblíbili... Pak přišel zpátky na chvíli a ptal se jak si rozumíme atd., ale potom jsem ho ve snu už neudržela a už se ani nevrátil... škoda že to byl jenom sen...

Únik na "domovskou?" planetu :D

27. února 2012 v 17:57 | Crystallin
Předevčírem se mi zdálo, že na Zemi byla invaze šediváků, plno lodí na nebi a nebylo úniku, šli k nám do baráku asi aby nás zabili. Tak sem vzala jediné co bylo po ruce pozavírali sme dveře, a já měla jen vzduchovku a kuchyňské nože :DD Dva jsem vyřídila a jednomu sem rozřízla hlavu a pitvala mozek :DDD To byl hnus, měli tak velkou hlavu protože v tom snu neskutečně zvětšenou epifýzu, což je blbost protože oni duchovní být nemůžou a vyvinutá epifýza je právě znakem duchovní vyspělosti...
Nakonec jich bylo moc, zatkli mě do jejich cely na lodi, ale nějak jsem utekla a našla zneviditelněnou lodičku/beamship :D Nějak ani nevím jak jsem věděla jak ji ovládat, říkala jsem si že to musím mít někde zasunuté v paměti, jakobych mačkala ovládací pult ve vzduchu jako měli Visitors :D Povedlo se mi nastartovat a vzala jsem asi rodinu a zdrhala ze Země.
Když loď byla viditelná, najednou byla docela velká, bydleli jsme tam, nějakou dobu trvalo, než jsme se dostali na Erru. Měla fakt pěkný interiér, takový útulný i když futuristický. Tak jsme přistáli na Eřře ale jako... vypadala jako Země tady u nás na poli :D asi mám blbou představivost, že jsem nevymyslela nic hezčího :D
Všude tam byly auta jakoby nepoužívané a byl tam zbytek lidí, jakoby byla planeta napůl opuštěná a eřřané ji taky opouštěli, bylo to divné...

Smrt mamky..

24. února 2012 v 19:22 | Crystallin
Já tomu nerozumím, minulý rok se mi asi dvakrát zdálo že mi zemřel brácha, a dneska že mi umřela mamka...
Bylo to fakt drsné, ona má totiž srdeční arytmii a ve snu se mi zdálo, že se sama rozhodla, že už pro ni je čas odejít... a nechala aby se její srdce zastavilo nebo něco v tom smyslu...
Bylo to divné byla asi doma ale viděla jsem ten přístroj kde vidíte pulz a jak se zpomaloval až se udělala čára...
A než umřela řekla mi, že už byla na chvíli na druhé straně, a že potkala moji budoucí dcerku, co se mi narodí... že se na mě těší nebo něco v tom smyslu... Takže to znamenalo že budu ještě dlouho žít :(...
No brečela jsem snad celý ten sen... ale jen v astrálním těle... A když umřela, bylo v době tak prázdno... vím že jsem začala uklízet její oblečení co bylo někde na židli aby mi ji nepřipomínalo její přítomnost... A řešila že mi některé její boty budou dobré..:D
A nakonec jsem zas šla zpátky do ložnice a viděla jsem, že se probudila... A řekla, že ještě nemůže odejít, že vidí že bych to tu nějak ještě nezvládala, a tak se vrátila do těla, normálně vstala a začla něco doma řešit...
Ale bylo to fakt drsné... nevím co se mi tím snažilo podvědomí sdělit, snad to byly jen moje zhmotnělé obavy ale bylo to dost silné...

Jak mě málem dostali

16. února 2012 v 21:45 | Crystallin
Ačkoli jsem trochu na vážkách jestli to sem napsat... stejně to sem dám. Je to můj blog a můžu sem psát co jen chci.
Abych nějak začala: nějaká návštěvnice mi napsala, abych byla opatrná co tady zveřejňuju, že toho příliš vím.
No ukázalo se, že to byla nejspíš pravda.
Před třemi dny jsem se v posteli čistila Shamballou, nabila jsem se zlatým světlem a mluvila s Andrielem a zjistila, že můj strážný anděl je zas někdo jiný - archanděl Jeremiel/Remiel. :)
Když jsem pokojně usínala, předemnou se vynořil obraz nějakého ošklivého chlapa s těma ještěříma očima, poznala jsem že je to reptilián, ale nepřikládala sem tomu význam, snažila jsem se tu ošklivou představu zahnat. Byla silná, moc to nešlo.
A asi uprostřed noci se to opakovalo, jen tentokrát jich bylo více a bavili se mezi sebou, o mě, že už zbývá do mě nahrát poslední fotografii, a tu jsem přijala. Měla jsem jim sloužit pro nějaký plán. Jakobych byla jen nástroj, a oni celou dobu do mě nějak podprahově nahrávali. Zneužívali mě, a ani jsem nevěděla k čemu. Nebrali mě jako živou bytost. Nástroj. Prostě nástroj. Experiment. K něčemu mě programovali a já pak byla jako načasovaná bomba. Když se ten "sen" (tedy spíš vidina) opakoval, došlo mi, že to něco znamená. Ptala jsem se přítele, co s tím, a on si promluvil s Plejáďany, a oni mi nahráli nějaký antivirus. Díkybohu. Jsem jim vděčná za pomoc. Následující dny se čistím, měla jsem takovou vnitřní horečku, necítím se úplně ok. Ale psychicky už lépe. Vážně, jakoby ze mě i něco spadlo.
A poučení?
Nezahrávejte si. A nemyslete na negativní věci jako NWO a podobně. Tím že nad tím uvažujete si to k sobě přitahujete. Přitahujete si to zlé do žiovota. Jako já. Skončila jsem s tím. Je to vzrušující, myslet si, že proti nim bojujete, ale ve výsledku je to nesmyslné jednání. Víte proč?
Protože jen láska je dokáže "porazit" . Láska je to nejvyšší. A co by udělala láska? Bojovala by snad? Ne! Láska přijímá a chápe. Láska je to co jim chybí. A co chybí i nám. Proto, nejlepší je, když se zaměříme na svůj růst, dobro, lásku, a nezabýváme se tím co NEchceme. To najdete v každé dobré knize o zákonu přitažlivosti (tajemství-rhonda byrne a mnoho dalších). Poučila jsem se ze svých chyb. A navíc, četla jsem, že i Plejáďané Billymu Meierovi úmyslně zastírali a tvrdili, že žádní negativní mimozemšťané nejsou. Aby ho před nimi ochránili. Jejich cílem není boj. Ale chtěli předávat duchovní pravdy, aby se člověk mohl rozvíjet. A to by měla být priorita nás všech.

Anna a šediváci

4. února 2012 v 14:16 | Crystallin
Zdálo se mi, že jsem byla v noci vzhůru a že sem z okna viděla loď a říkala sem si sakra běžte pryč a oni se svažovali k nám a nad náš dům, přistáli na zahradě a vyšli šediváci. Přišli pak ke mě do pokoje a byla tam i Anna a vím, že jsem měla jedinou ochranu - krystaly kolem sebe, když sem ležela v posteli, ale očividně nepomohly. Ona jim rozkázala, aby mi do spodní části páteře něco vimplantovali, jakoby jejich zárodek nebo ocas nebo něco takového, cítila jak mě tam rozřízli a ještě řekli, abych se nahla aby to dobře prošlo skrz. Tak jsem to udělala, protože jsem si říkala, že by mi víc ublížilo kdybych nespolupracovala a potom nevím chtěla jsem asi o tom všem říct a ona poručila šedivákům, že musí ještě udělat nějakou operaci hlasivek k tomu, tak vzal injekci takovou dlouhou a píchl mi to přes krk zvenku až to dosáhlo hlasivek... Úplně jsem to cítila, že to je nějaké morfium, že to umrtvuje. Pak jsem se vzbudila a snažila se přesvěčit, že to byl jen sen :D
Ale prostě to byl hnus jak sem to cítila všecko fyzicky jak řeže a tu jehlu, v ten moment jsem to napůl vzdala, říkám si že jsem tolik nechtěla čipy a všecko možné, že mě nedostanou, a přitom teď už sem byla označená a jak snadno toho dosáhli...

Ochranná magie ve snu

3. února 2012 v 20:50 | Crystallin
Dnes jsem spala 14 hodin :D Takže jsem měla čas mít i pořádné sny, a dokonce si je pamatovala.
Jen stručně - zdálo se mi, že jsem byla čarodějka, a měla jsem i sestry. Bojovaly jsme nějak proti zlu. A já chtěla udělat ochranu kolem našeho domu, aby k nám nepronikla žádná negativní bytost. Nějak jsem to udělala, mám dojem že jsem o to jen požádala jakoby v motlitbě. Ale ten dům ve snu nebyl ten samý dům ve kterém žiju. Když jsem to udělala, vím že v domě byla i má matka, a byla z toho docela udivená, jak jsem to dokázala. Nikdy dříve se jí to prý nepovedlo, ani nikomu jinému. Myslela, že takové ochranné kouzlo neexistuje. A pak jsme se sestrami uspořádaly něco jako večírek, a skrz dveře tím pádem mohly projít jen dobré bytosti. Pomohlo nám to, protože jsme tím získaly spojence. A přišla i nějaká negativní bytost, vypadalo to jako skřítek, byl malý. Ochranné kouzlo ho nevpustilo dovnitř, jakoby narážel do neviditelné zdi a rozčiloval se. Wow, a teď jsem si vzpoměla, že na tom večírku byl i Angel se dvěma kamarády! :D Byli jakoby v utajení, ale dala jsem jim najevo že vím že jsou upíři a s jedním z nich šla tancovat :D Vypadali nebezpečně, ale díky ochraně domu jsem věděla, že musí být dobří.
Pak se mi zdálo něco o tom že jsme s matkou cestovaly vlakem po slovensku až do maďarska nebo co. Což jsme udělaly v září. Nějak jsem si na to asi vzpoměla.
A někdy před tím vším se mi zdálo, jaké by to bylo žít jako své vyšší já. Cítila jsem, že jsem se jím stala. Bylo to tak utěšující, plné míru a síly, lásky a světla, bylo mi tak dobře... cítila jsem, jakoby mi tím bylo sděleno, co je třeba dělat. Že se jí mám stát. Jakoby mi bůh ukazoval cestu. Nebo někdo... Pořád se mi divně mluví o bohu. Každý si to hned spojí s náboženstvím. Mnoho lidí věří hlavně v anděly, ale myšlenka boha se jim nelíbí. Co se dá dělat, já to přiíjmám. Odkud by jsme se my a andělé jinak vzali než ze Zdroje? Pavel chtěl abych se s ním naučila komunikovat. Stačí jen se zeptat a první odpověď by prý měla být od něj. A nevím proč, jako pozdrav před zavedením hovoru říkal, že se mám uklonit. Udělala jsem to, ale připadala jsem si jako totální blázen. Vzpoměla jsem si při tom na pohádku Mrazík - jak byl Ivan moc pyšný a neuklonil se, a pak se stal medvědem. Nechtěla jsem být stejný případ. Člověk by v sobě měl umět najít pokoru a potlačit své ego a hrdost. Jinak by se v duchovnu nikam nedostal.

Noční návštěva. :/ .

16. prosince 2011 v 11:02 | Crystallin
Pitomý strach. Včera v noci (ne tuhle noc) se mi zdálo že po našem domě pobíhal šedivák. Brr. A myslela jsem že je to realita. Bylo to šílené, nechtěl zmizet, a jak jsem byla zoufalá a naštvaná tak jsem do něj něčím i mlátila a oháněla se kolem sebe :D Když to nezabíralo, začla jsem se modlit otčenáš, na chvíli jsem nevnímala pokoj, a když jsem skončila, stejně to skoro nepomohlo, pořád tam byl.
Snažím se na to nemyslet, nejhorší jsou ty stihy když jsem sama doma a je všude tma. Nikdy jsem se neměla dívat na ty youtube videa kde figurují. Bylo to tak před dvěmi lety a doteď si to pamatuju :D

Itálie, 2x duchové a moje zážitky s nimi

20. listopadu 2011 v 21:53 | Crystallin
Itálie, itálie, itálie... co se to děje?
Včera jsem měla dva zajímavé sny.
První byl, že v našem domě byl pořád duch, který nechtěl odejít. Nejprve jsem z něj měla i strach, ale pak jsem zjistila, že díky programu v mobilu :D jej můžu vidět. Zachytával na senzoru jakoby ektoplazmu nebo prostě duchovní energie. Vždycky se to muselo ustálit a až pak jsem viděla i skutečnou podobu člověka, ne jen kruh energie. Ukázalo se, že je z hodně dávných dob - něco mezi indiánem a nějakým aztéckým barbarem nebo co. Chtěla jsem mu i pomoct, a ukázalo se, že je i sympaťák. Nevím jestli nakonec odešel dál - ale zato jsem pořád chodila s mobilem a hledala další, a viděla jsem u všech lidí strážné anděly :) Vždycky za jejich ramenem. I na svého jsem se podívala - myslím že to byla žena, což mě překvapilo, a myslím že dokonce ani neměla oranžový odstín.
Ten druhý sen byl krásný - jeli jsme s rodiči na dovolenou :D Ocitli jsme se v Paříži na nějakém náměstí, všude byly davy lidí hlava na hlavě, a měl přijít průvod. Měli nějaký svátek nebo co.

O-ou...

20. října 2011 v 21:24 | Crystallin
tak nějak mám pocit že to tady musím ze sebe všechno vypsat.
Něco ze srdce se mi dere ven, jakoby smutek, nebo něco, já nevím... bolí to (což se mi dlouho nestalo) už na mě leze to vypětí a negativní způsob života... chce se mi plakat ale nemmůžu a ani by to nepomohlo...jen to tak tupě bolí.
Dvakrát se mi zdálo o spolusedícím, vždycky něco docela romantického, dokonce v tom druhém se jakoby naklonoval a já je milovala všechny a starali se o mě... já to nechápu jakoby ta občasná upřímná dobrota v jeho vztahu ke mě ...já nevím. ale mám pocit jakoby z těch všech lidí ve škole ho mám v srdci nejradši, jakoby jeho energie co vyzařuje byla nejkompatibilnější s mou, v jeho přítomnosti je mi dobře, tak snadno... Je to zvláštní, jakoby vesmír nebo něco nebo možná já chtělo, aby vztah mezi námi byl v pořádku...

Zvláštní sny

13. října 2011 v 21:43 | Crystallin
[Obsah: černoch,Andriel,Suchánek]
Když jsem usínala, dávala jsem si reiki do břicha, a to mě zase dostalo do toho nepříjemného stavu.
Chtěla sem se probudit, a když jsem se probudila, bylo to zase ve snu. Dokonce jsem viděla můj pokoj ve tmě, a zeď nade mnou přesně tak jako to bylo ve skutečnosti. Možná jsem jen byla mimo tělo?
Pak jsem konečně otevřela oči. A chtěla zase spát, tak jsem poprosila Andriela o nějaký hezký sen a zas usnula.
A on mi to splnil :) To bylo snad poprvé, byly opravdu fajn :)

Probudila jsem se v posteli. Rozhlížím se, kde to jsem. Nádherná ložnice, dvojpostel, útulně moderně vybavená. A do pokoje vejde krásný černoch. (Pardon, afroameričan?) Mluví anglicky. A on mi říká co mi je zlato? Proč si držím odstup? Úplně jsem mu podlehla, tak nějak jsem cítila že patříme k sobě a on mě miluje. Cítila jsem z něj tu zvláštní energii a teplo... chtěla jsem mu něco odpovědět, ale přeřekla jsem se, asi jsem dala špatný čas, tak sem se opravila (mluvili jsme anglicky). V tu chvíli jsem si uvědomila že musím v angličtině zabrat, že už mám důvod se ji pořádně naučit.

Ale ne :D

29. září 2011 v 21:03 | Crystallin
Zdálo se mi, že jsem byla se spolusedícím někde na výletě jakoby se školou, a byl u mě na pokoji... Jako první mi dal pusu, a pak jsme se začali líbat... což absolutně nechápu prooč se mi to zdálo :D
Abych vysvětlila, den před tím snem mi tak lezl na nervy a choval se fakt děsně, jak urvaný ze řetězu. Tak jsem si sedla s kamarádkou dopředu na celý den. A on tvrdil že mám krámy což byla pěkná lež :D
Ale prostě... chtěla bych mít ten klid jako na základce, v hodině toho člověk hodně nakreslil, a o přestávkách sem si četla, nebo se něco učila, nebo se normálně o něčem bavila s ostatníma. Ale on dělal zas šílenosti.

Kdo jsem??

15. září 2011 v 20:20 | Crystallin
Wow... měla jsem fakt zajímavé sny... ty nesmysly okolo nebudu psát ale to hlavní...
Bylo to doma a brácha tam byl taky...Chtěl mi pomoct...Než jsem usnula, viděla jsem před sebou hvědokupy, tak nějak samovolně, tak jsem se snažila podívat na plejády, ale už to bylo nuceně a nešlo to... Když jsem byla uvolněná vlelz mi do obrazu šedivák, jeho hlava, a já se to snažila zahnat, nechápala jsem co mi chcou...
Vím že mám nějaké důležité poslání. Ale nemůžu si vzpomenout. Mám pocit jakobych byla pro něco důležitá.
Na scénu přichází brácha. O něčem mluví jako o samozřemosti. Ale já mu odpovídám že nevím kdo jsem.
 
 

Reklama